Život je jako silnice? Jak jsem na takovou „hloupost“ přišel? Viděl jsem někde učebnici autoškoly. Vybavili se mi značky zákaz zastavení, přikázaný směr jízdy apod.. Ještě k tomu se mi připletla myšlenka žití a sestavil jsem, myslím že zajímavý pohled na víru.
Jízda městem
Jedete autem po silnicích obyčejného města. Koukáte na značky, aby jste neporušili nějaký předpis. Občas zastavíte na křižovatce, protože máte červenou nebo musíte dát přednost v jízdě. Když zaparkujete někde, kde se nesmí parkovat, dostanete pokutu. Aby jste ve městě nezabloudili a dorazili tam kam chcete, koukáte na ukazatele nebo informační tabule. Tyto předpisy, dopravní značení a celkový provoz ve městě mi připomíná obyčejný život s vírou. Každý člověk hledá pomyslné značky ve svém životě. Hledá směr, kterým se má vydat.
V čem mají výhodu věřící?
Bůh jim ukazuje směr. Ať už jim přidělí pomyslného policistu, který jim onen směr ukáže, nebo uzavře silnici vedoucí tam, kam by onen věřící jet/jít neměl. V životě nám ukazuje cestu nějaký známý nebo kamarád, přes kterého se projeví Boží moc. Řekne nám kupříkladu: „Ne, ten barák nekupuj“ a pomůže nám tak neudělat životní chybu. Silnicí číslo .. nejezděte, je zde uzavírka, hlásá církev. Ta nám také pomáhá v životě. Učí nás v mnoha případech už dopředu neudělat chybu. Na připodobnění dopravy ve městě se dá prakticky celá víra ukázat. I události jako křest – dostáváte řidičský průkaz aby jste vlastně mohli jet a ne jít pěšky ( daleko se asi nedostanete
). Jdete ke zpovědi – jako když jedete do servisu. Tam vám auto opraví, vymění olej.. K přijímání svátosti jdete stejně tak, jako pro benzín. Do rakve jako do vrakoviště. Přesto však, řidič – tj. duše – zůstává. Zkáze podlehne jen auto – tj. naše tělo.
Desatero a Bible.
Desatero přirovnám ke značkám typu – zákaz odbočení, zastavení, stání apod.. Pokud si někdo myslí o desateru, že jsou to zbytečné zákazy, tak ať si zkusí to samé praktikovat u zákazu zastavení. Když zákaz porušíte, dříve nebo později přijede odtahovka a dopadne to pro vás ne zcela dobře. Minimálně budete muset zaplatit nějakou tučnou pokutu. A negativní dopad to bude mít nejen pro vás. Stejně tak jako tímhle uškodíte sobě, uškodíte taktéž někomu jinému. Omezíte ho tím, že jste zastavili tam, kde se zastavit nesmí a tím jste blokovali jeho výjezd na silnici. Zmaříte v životě nějakou jeho příležitost svým přesvědčením. Takhle je to s mnoha přikázáními a zákazy ve víře. Problémem zůstává, že lidé nejsou schopni myslet natolik dopředu, aby desatero náležitě ocenili. Dokud nepřijde následek jejich chyby – porušení přikázání, ať už úmyslně nebo neúmyslně – do té doby si neuvědomí, že je to špatně.Bible. Když nám jsou tedy dávána znamení, jak poznáme co znamenají a jak se jimi máme řídit. Značky by byly k ničemu pokud bychom neznali jejich význam. Pro jejich vysvětlení jsou učebnice autoškoly. I nám Bůh dal takovou učebnici – Bibli. Je v ní vše co potřebujeme. Řekl bych – Bible – kniha moudrosti.
Takhle bych mohl pokračovat dále, pro demonstrac toi však stačí.
Asi jsem příliš tvrdohlavý na to aby mi někdo takhle vyhranil cestu „kterou musím jít“ a musel se podřídit jakési cizí autoritě.. Nechci. Chci si sám určovat kterou ulicí projedu, i když to bude občas těsné a možná „odřu zrcátka“ v nějaké jednosměrce.. Ale čeho jsem si všimnul je to, že osud se mně snaží cpát tou správnou cestou a když neposlechnu a stejně si prosadím svou tak akorát dostanu přes pusu.. Zajímavé..
Okomentuji spise recnickou otazkou: A ktera cesta je spravna (z te nepreberne nabidky svetonazoru)? A je jen jedna cesta vedouci k cili (nebe, osviceni, vyssi forma existence, whatever)?
Ja osobne zastavam postoj, ze tech cest k „cili“ je vic. Obecne mam na mysli cestu „dobra“. (Samozrejme za predpokladu, ze nejaky takovy cil existuje, ale i kdyz treba zadny „vyssi“ cil neexistuje, myslim, ze ma rozhodne cenu se drzet „dobra“ – ktere si umim zive predstavit i bez jakkehokoliv nadprirozena).
Snad slo nejak pochopit, co jsem chtel rici, rad dyztak upresnim