Komentáře k příspěvku: Věřící partner, nevěřící partnerka?

Od: katka

katka — Sat, 04 Feb 2012 12:45:18 +0000

myslím si že je krásné když kluk miluje dívku a vydrží zdrženlivost až do manželství.a vede je bůh

Od: vaseks

vaseks — Wed, 21 Dec 2011 23:09:18 +0000

Ahoj . Nejdřív bych se věnoval problému ze strany věřícího. Když si to představím sám na sebe. Život věřícího je napovrch stejný jako život nevěřících ale to je jen zdání. Ve skutečnosti má věřící jiné touhy než nevěřící. Smyslem jeho života je chválit Boha a dojít do nebe. Je jedno jestli bude zdravý, úspěšný, krásný, ošklivý, chudý.. na tom nezáleží (zatímco nevěřící to berou většinou jako ukazatel kvality prožitého života). Celkově věřící může brát za špatné to, co nevěřící považuje za dobré. Jestli ti něco říká půst, odříkání, pokání. Další věcí je, že mnoho lidí překvapuje či jim nevyhovuje to, že sex je až součástí manželství. Dále to, že manželka není pro věřícího nejvyšší osobou, protože nejvyšší je pro věřícího Bůh, toho se nechce nikdy vzdát i když přijde o všechno. Věřící by chtěl spolu s manželkou jít za Bohem. Ať je to společná modlitba nebo prohlubování víry v životních těžkostech.. víra je zkrátka celý život. Není to jen hobby ale záležitost dokonce zcela přesahující náš život. Náš život na zemi ovlivní, jak se budeme mít na věčnosti. Jestli budem věčně v nebi nebo v pekle.

Věřící a něvěřící. Věřící se chce vždy Bohu příblížit více a více. Ale to logicky s nevěřícím nejde. Třeba ho v ideálním případě nebude od Boha oddalovat ale i přesto zastaví nebo zpomalí jeho přibližování se k Bohu což je škoda. Věřící a věřící, ti patří k sobě . Svatba v kostele, pokřtění dětí, jednotná výchova ve víře, pevné základy . Jeden druhého povzbuzuje, pomáhá mu na cestě do nebe .

Věřit.. nemysli si, že to je o nějakém pocitu . Víra je o tom, že zjistíš v koho můžeš věřit a vědomně se rozhodneš, že budeš věřit. Pocity a emoce to doprovázejí ale neudávají směr. Když se rozhodneš, že chceš, tak chceš .

Od: LK1

LK1 — Wed, 21 Dec 2011 20:51:22 +0000

Zdravim!
Zamilovala jsem se do jednoho kluka-vericiho. Ja sama nejsem verici, ale zaroven ani neverici. Nikdy jsem nad tim vlastne nepremyslela, rodina je neverici, mozna babicka veri, ale me do toho nikdo nikdy nenutil, nemam s virou prakticky zadny kontakt. Nemuzeme ale byt spolu, protoze jeho vztah k bohu je jiz rozvinuty a nechce ho ztratit tim, ze by se treba venoval vice me. Bud tu muze byt naplno pro nej a nebo pro me, a pokud si ma vybrat, boha ztratit nechce. Zaujal me predchozi komentar- neverici partner oddali veriho od boha natolik, ze PRASK a ze se z nej stane neverici. To nejde ne? Jednou veri, tak snad verit neprestane. Napadlo me, jestli se treba neboji, ze by me mohl milovat vic nez boha a tim ztratit tu viru, nebo ze me naopak vnima jako to neco, co ho od jeho vztahu s bohem bude oddelovat. Vicemene nejak takto mi to rekl, ze ted mezi nim a Bohem stojim ja. Co to znamena? I kdybych sebevic chtela, tak uverit ted nemuzu, jen bych si to nalhavala, bylo by to kvuli nemu a to neni vira, ani to nechci, bud to prijde samo, nebo to neni doopravdy. Nikdy predtim by me nenapadlo, ze tohle muze byt problem. Po precteni vsech komentaru mam hlavu plnou myslenek, a chtela bych verit jako vy a prosit Boha, aby mi ukazal, co delat dal. Je mi to moc lito. Dekuju za kazdou uzitecnou i neuzitecnou radu a poznamku a jakykoliv komentar .)

Od: vaseks

vaseks — Sun, 18 Sep 2011 09:57:47 +0000

Ahoj Martino, předem rovnou říkám, že něco není v pořádku. Zda jsou v Bibli pouze vztahy manželské vážně netuším, nikdy jsem to takhle nerozebíral. Bible zde není pro to, abychom se na ni vymlouvali ale naopak aby nás usvědčovala z toho, co děláme špatně a poznávali jsme, jak máme jednat správně. To chce pořádnou dávku pokory a odvahy – přiznat vlastní chybu, nevěru nebo cokoliv jiného a chtít se změnit.

Nevím jak jste na tom s přítelem, ale zdá se mi, že tě spíše od víry takhle odrazuje než aby tě trpělivě podporoval. Silně doporučuju aby ses v tomhle obrátila na katolického kněze nebo ještě lépe klidně na víc kněží ať vidíš v čem se shodnou a co ti k tomu řeknou to je nejjistější způsob jak si mezi sebou udělat pořádek a zároveň načerpat rady ohledně začátků ve víře obecně nebo i četby Bible atd. Nezdá se mi nejlepší nechat se seznamovat s vírou člověkem, který tě shazuje a tím pádem nebere ani jako partnerku sobě rovnou. Nad tím mi zůstává rozum stát (jak spolu tedy můžete být pokud nefunguje ve vzahu respektování jeden druhého). Napsala si toho sice relativně málo, ale mám dojem že takhle láska ve vztahu nevypadá. Lidé si mají odpouštět, chyby tolerovat a trpělivě snášet, milovat se přes všechny svoje nedostatky – ne vyčítat si co ten druhý nezná a snažit se ho ponížit.

Ježíš říkal hlavní dvě přikázání křesťana: 1) Miluj svého Boha celým svým srdcem… 2) Miluj svého bližního JAKO SÁM SEBE.

Jak jsem již řekl, doporučuji ti domluvit se s nějakým katolickým knězem aby si na tebe nebo přímo na vás dva udělal čas a pěkně v klidu jste se o tom pobavili .

Bůh Vám žehnej

Od: Martina

Martina — Sat, 17 Sep 2011 23:48:04 +0000

Ahoj můj přítel křesťan mi tvrdí, že veškeré vztahy co se v Bibli rozbírají, jsou myšlené pouze jako vztahy manželské. Nikoli vztahy předmanželské. Co je na tom pravdy? Vyvrací to nějaký verš z Bible? Zdá se mi totiž, že si pouze omlouvá své nevěry s jinými ženami. Taky mi pokaždé říká, že spravedlivý může 7xdenně zakopnout….Jsem věřící jen krátce/nemám do detailu nastudovanou Bibli/, u přítele se ta moje víra moc s oblibou nesetkala…..viz: Jsi málo věřící, věř víc!!….. Jsi úplná nula, nic nedokážeš, říkám ti to proto, abys pochopila, že se musí začínat od nuly, ničeho nedosáhneš, když si budeš jistá v kramflecích!!…..Dceří (4roky)říká, že jsem nemocná a ať mě neposlouchá (nemocná nejsem)….neustále mě schazuje…..hrozně se čertí, když na něj vytáhnu nějaký verš z Bible, o to víc jsem zase na druhou stránku vedle jak ta jedle já, když on mě obratem dá smeč jiného verše z Bible, který já ještě neznám…..a pak následuje klasika….nadávky apod……Je to normální????? Nebo se opravdu málo snažím a potřebuju si tímhle projít ???? Ale já jako fakt nedám Bibli na dva zátahy…uffff…a ikdybych dala, co bych z toho měla??

Od: vaseks

vaseks — Mon, 22 Aug 2011 18:18:39 +0000

Ahoj Radku. Já si myslím a ten názor už delší dobu zastávám, že věřící a nevěřící nikdy nebude dělat dobrotu. Alespoň v tom případě, že to věřící myslí s Bohem vážně. Když ty chceš následovat Boha a tvá partnerka ne, tak to je pořádný problém. Zbytečné neshody, řešení situací a vymýšlení kompromisů které stejně nemůžou pořádně fungovat. Bůh chce naše srdce celé a ve všem . A když se začne v něčem prát láska k Bohu s láskou k partnerce musí to být pořádná muka. Buď se vzdaluješ Bohu nebo se vzdaluješ partnerce. Někteří sice říkají, že není problém když spolu žijí věřící a nevěřící ale co to je za život? Jako když se něco ředí, není to ono. Místo toho aby vás Bůh spojoval pro vás bude „překážkou“. Ono když půjde v životě do tuhého a ty budeš spoléhat na Boha a partnerka ne, budou problémy a myslím si že velké. Přeju hodně moudrosti a Boží pomoci při rozmýšlení . Vašek

Od: Radek

Radek — Mon, 22 Aug 2011 05:02:05 +0000

Ahoj… Chodim do sboru od mala, nejsem pokrtenej, ale proste vim ze je Buh jedina sance. Zamiloval jsem se do neverici holky, chodime spolu a neni to takova ta laska v 16cti, je nam o par let vic… Moje pritelkyne nema nic proti krestanstvi. Vychovu deti jsme taky probirali s tim ze ja bych chtel a ona ne. Dnes jsem proste o tom vsem hrozne moc premejslel …. a musim priznat ze opravdu nevim jestli to je ok. Pocitame spolu do budoucna, ale v ty hlavni veci se asi neshodnem.. Coz me moc mrzi. Snazim se ji o Bohu povidat, snazim se za to modlit, ale furt nic, proste nezajem. Co si o tom myslite ? Myslite ze to je spatne ? Mozna si tady moc vylejvam srdce, ale strasne to ve me bubla

Od: Hanča

Hanča — Sat, 09 Jul 2011 12:29:11 +0000

Do kostela v neděli chodíme spolu – kázání mi přijde zajímavé, zbytek se dá přežít. Sama si tam zajdu když mám potřebu rozjímat, ale v době, kdy tam není bohoslužba ale klid. Pátek jako postní den beru – nemyslím si,že člověk potřebuje mít denně maso, sama si ho dávám tak 3x do týdne. Půst jako takový je tělu prospěšný nejen o Velikonocích, což by potvrdil i nejeden doktor. To,že si přizpůsobím své „postní dny“ s jeho je maličkost,navíc je to i praktické Jediné tedy, na co by se děti mohly ptát je, proč se nahlas nemodlím, proč se nekřižuju a nechodím ke zpovědi. Studuju sociální vědy, mezi nimi je i pedagogika a psychologie, tak vím, že děti jsou sice hodně všímavé, ale zároveň i chápavé,pokud si člověk dá tu práci a názorně jim vše vysvětlí. Myslím,že pochopí,že všichni lidi na světě nejsou stejní, že stejnou věc můžou dva lidé vidět trochu jinak. Vidím to z části jako přínos – když jsou děti vychovávány jen věřícími nebo jen nevěřícími rodiči, mohou mít problémy s tolerancí a pochopením té druhé skupiny, s kterou dříve či později pijdou do styku – ve škole, v běžném životě. To je pak živnou půdou různých předsudků a názorů,že všichni věřící jsou zpátečníci a nevěřící nebo nepokřtění zvrhlíci a burani. Pro děti není nejdůležitější shodné vyznání rodičů ne bo státní příslušnost, rasa apod., ale to, jestli si na ně udělají čas a budou se jim věnovat – k čemu je pak stejné vyznání, když se dětem místo společně strávených volných chvil pustí televize?! Existují i rodiny,kde každý z rodičů mluví jinou řečí, a přesto to nemusí znamenat pro děti problém. Možná u nás výchova bude v jistém směru náročnější,ale ne nemožná nebo taková,která by na ně měla negativní dopad. V jádru se naše víry shodují – jde nám o dobro mezi lidmi a nehmotné hodnoty,a s těmi rozdíly si poradíme,protože to nejsou nepřekonatelné překážky. Navíc máme společné zájmy – oba se věnujeme umění, shodneme se v muzice i mnohých postojích k životu, takže se nebojíme do toho spolu jít. Děkuju za Tvoje přání,věřím,že se vyplní a my to zvládnem Hodně štěstí i Tobě.

Od: vaseks

vaseks — Fri, 08 Jul 2011 21:37:03 +0000

Hančo, převážně k tomu nemám co dodat . Velmi mě těší přístup vás obou – to se dnes málokde vidí.

1) Ohledně výchovy dětí – upřímně: „nevím“. Jen si nedokážu představit, když se budou děti ptát (a že se děti ptají ) proč jeden do kostela chodí a druhý ne, nebo že se jeden postí a druhý ne. Mělo by na sobě dítě pracovat ve věcech vzdělávání se ve víře nebo nikoliv – má čekat až z toho bude mít „rozum“ a teprve potom něco dělat? Nedokážu si představit kolik nejasností a otázek vzniká tím, když jsou spolu katolík + „nevěřící“.

Nevím co by na to řekl psycholog, ale dítě přejímá všechno od rodičů, pokud se nepletu. Mám dojem, že se bude cítit dost nejistě, zmateně. Jeden rodič tak, druhý tak.. Ale je to jen co mě na tohle téma napadá.

2) V tomhle nabízí katolický svazek a jeho pojetí něco nádherného, o co se mnoho lidí v dnešní době ochuzuje – pojetí člověka, jako objektu sexuálního uspokojení, což je opravdu smutné. A manželské soužití v dobrém i ve zlém se ztratilo, a vlastně všechno co představuje katolický svazek požehnaný Bohem se bez Boha samozřejmě ztratilo.

3) V tom co píšete, vidím mnoho z katolické víry . Dobré i špatné vlastnosti partnera. Utrpení i radost a přesto stále láska..

Pokud budete věřit Bohu, zcela jistě vám to nijak neuškodí, lze jen získat . Upozornil jsem vás asi na všechno co mě tak napadá. Dodám ještě, že s Bohem zvládnete všechno. Pokud Vám požehná Bůh tak potom půjde všechno . Vidím to na mých rodičích, na jejich rodičích.. všichni stále s láskou spolu .

Přeju Vám oběma hodně Božího požehnání
a šťastný společný život .

Od: Hanča

Hanča — Thu, 07 Jul 2011 21:30:47 +0000

Milý Vašku, ráda bych reagovala na věci, na které poukazuješ:
1) Církevní sňatek mezi katolíkem a nepokřtěným je možný,pokud biskup udělí páru výjimku. Nepokřtěný přitom musí podepsat,že si je vědom povinnosti svého partnera vést děti k víře. Dnes to není nic neobvyklého, informace o tom jsou i na stránkách katolické církve i na serveru víra.cz. Co se týče křestu dětí, nemám s tím problém. Osobně ho sice nepovažuji za jedinou cestu k Bohu, ale spíše jako rituál vztahující se k příslušnosti k církvi, ale také si nemyslím,že by to dětem nějak ublížilo, navíc se potom mohou samy rozhodnout,zda přijmou biřmování nebo si najdou jinou cestu k Bohu – nebudu je od toho zrazovat ani je do toho nutit, bude záležet na jejich vlastních pocitech a přesvědčení . A vést je k víře a ukázat jim duchovní hodnoty se mi zdá daleko lepší než z nich vychovat materialisty.
2) Narážíš na soužití „na zkoušku“ – se společným bydlením mám zkušenost z předchozího vztahu a nakonec jsem došla k závěru,že právě to bylo důvodem,proč jsme se rozešli. Nikdy jsem nebyla zastáncem toho,aby spolu lidi měli děti a nevzali se, prostě mi to nepřijde jako rodina. A sex? – Beru ho jako nejvyšší důkaz lásky,jaký si dva lidi můžou dát, je to dar,který má hlavně duchovní rozměr, takže pokud by do toho jeden z partnerů šel se špatným svědomím nebo s tím,že něco porušuje, ztratilo by to vyšší rozměr a byla by to pouze prázdná fyzická záležitost,což by byla velká škoda. Jinak díky svému klukovi jsem si uvědomila,jak úžasné může být líbání nebo „obyčejné“ objetí, co se často bere jen jako předehra nebo je to považováno za něco míň. Daleko víc bych strádala s někým, kdo by se mnou sice denně spal,ale sám od sebe mi nedal ani pusu nebo mě nevzal za ruku. Teď jsem šťastná jako nikdy předtím!!
3) Několikrát jsme probírali spoustu věcí, jsem ráda,že spolu můžeme otevřeně mluvit o všem,protože komunikace je základ vztahu a my to spolu myslíme vážně. Vždycky jsme našli řešení, aniž bychom museli měnit své hodnoty. Pokud partnery spojuje skutečná láska a dokáží přijmout jak dobré, tak špatné vlastnosti druhého, dokáží překonat i problémy,které v životě přijdou. Také si říkám,že když nás dal Bůh dohromady – těch „náhod“,co nás k sobě vedly,bylo hned několik, rozhodně nás nechce rozdělit – to,že máme každý trochu jinou víru, od něj chápu jako zkoušku síly a opravdovosti pouta,které nás spojuje. Máme si uvědomit,že v životě nebudou jenom radosti,ale občas přijdou i nesnáze, které můžeme zvládnout jen spolu. Zatím se nám to daří a já věřím,že víra i když má různé podoby, nám rozhodně škodit nebude.