Máme plány a chceme je naplnit či dodržet. Možná si neuvědomujeme, že máme plán na každý den. Promýšlíme drtivou většinu našeho času.
Mé plány na celý týden škrtla náhlá nákaza salmonelou. Strávil jsem jeden týden v nemocnici. Pak nadešel onen den, kdy mě měli propustit. Potřeboval jsem zařídit mnoho záležitostí hned poté, co mě propustí. Všechno bylo den předem promyšlené tak, aby záležitosti sedli jedna na druhou a já je bez problémů vyřídil. Pochvaloval jsem si svůj plán a děkoval v modlitbách Bohu, že to takhle zařídil. Stihnu veškeré povinosti, které chci a ani nebudu mít časové potíže přestože jsem strávil týden v nemocnici. Jenže ejhle! Já jsem se radoval zatímco Bůh měnil. Při ranní vizitě mi doktor sdělil, že si mě tu ještě jeden den nechají. Plány byly v háji. Věděl jsem, že teď už těžko něco stihnu. Až do druhého dne jsem si říkal, jaká je škoda, že se tak dobrý plán pokazil.
„Kdyby mě tak ten doktor poslal domů už dnes… To bych to všechno stihnul“
Takhle to vypadá, když si člověk myslí, jak dobře něco zařídil a že už to jinak nejde. Když mi Bůh takhle zamíchal karty, myslel jsem, že je vše ztraceno. Jenže On to udělal po svém, naštěstí.
Druhý den mě z nemocnice pustily a já se pustil do vyřizování záležitostí s myšlenkou, že už to asi nezachráním. Divil jsem se, když mi to vycházelo jedna radost. Překvapivě mě nakonec trkla skutečnost, že pokud by mě pustili z nemocnice už včera, nevyšlo by mi to všechno ani zdaleka tak dobře, jako dnes, ve dni druhém.
Vzal jsem si z tohohle mého plánování poučení:
„Měl bych více důvěřovat Bohu a jeho záměrům, ne pořád prosazovat vlastní vůli o které si myslím, že je nejsprávnější“
Když se pomodlím a něco se proti mé vůli a úsilí změní, nemusím z toho mít strach.
Tak todle je fakt síla,… ta neskutečná sebestřednost, arogance a celkově zahleděnost do sebe. Óoo bůh určuje každou vteřinu mého života, prozřetelně mě nakazil salmoneou a je tu i když si zavazuji kaničky u bot nebo když mi na semaforu padne zelená. Je to stále on!
Bůh má být přeci hlavně o pomoci bližním a lásce. O pomoci té jedné polovině lidí na Zemi, která žije a umírá v chudobě s příjmy pod 2 dolary denně. O těch stamilionech dětí v rozvojových zemích, co se nedožijí ani školního věku…
Až jednou pochopíš, že Bůh se snaží prostřednictvím nás řešit tyto důležité věci a ne blbosti a malichernostech z „TVÉHO“ života, tak teprve pak se nazývej věřícím a křesťanem.
Bohužel si asi zcela nepochopil článek. Není o mě, ale je o NĚM. Neříkám že za vším musí nutně stát Bůh. Ano, určuje každou vteřinu mého života. Neříkám že Bůh není o pomoci bližním!
„Měl bych více důvěřovat Bohu a jeho záměrům…“, víš co jsem měl tímhle na mysli? Ano třeba právě misie, pomoc bližním, nebát se služby pro kterou si nás Pán vybere, třeba pomoc lidem v rozvojových zemích.
Příště prosím nevyvolávej zbytečné rozepře. Děkuji za Tvůj komentář.
Já si myslím, že je to tak.. Myslíš, že Bůh neví, žes přešel na zelenou a nemusels čekat? A myslíš, že On to tak nezařídil?
), že sem se jako astmatička ještě neudusila 
) Třeba ty dvě minuty na přechodu někomu pomohly o chvilku déle přemýšlet a přijít na úžasný lék proti této nemoci 
)
) Není to sobeckost, vědět o Bohu 
) Vědět, že Tě miluje a pomůže Ti ;o)) A ještě všechno naplánuje tak, aby ses více přiblížil k Nebi a i druhým tam pomohl, ne? 
))
Bůh Ti dává dvě minuty navíc, abys potkal babičku a pomohl jí s nákupem.. Možná.. To ví jen On, dává Ti šanci k Lásce, k životu s Ním…
Myslím, že je obrovský zázrak jen to , že můžu dýchat
Už víš?
Zkus se podívat kolem sebe a řekni: „O čem Bůh neví?“