Klečím v lavici. Obklopen zdmi kostela. Kněz udílí popelec a říká: „Prach jsi a v prach se obrátíš“.„Ale to přijde celý můj život nazmar!“
Zdi kostela, ve kterém teď klečím … vše se v prach obrátí? Nezbyde nic z hmoty, která mě v tuto chvíli obklopuje?
Ano, nejspíš se tak stane. Vše podléhá destrukci. Koneckonců, máme se starat o duši a ne o tělo. Bude to asi pravda, takže..
Co zbyde po mě?
Nejspíš vůbec nic. Určitě žádný můj výtvor, ani mé peníze. Proč se mám o něco snažit, když nic nezůstane? Ledaže by se zapisovali naše skutky. Zapisují se někam? Řekl bych, že ano. Ať už si je všechny pamatuje Bůh, nebo se zapisují do něčeho jako je vesmír, akorát že je to třeba jen informační pole. Když nám mají být přeci po smrti zůčtovány hříchy… všechny události musejí nějak přetrvat. Život by jinak neměl smysl.
Budu jistě překvapen, až mi po smrti vrazí do ruky nějaká bytost papír s výčtem mých skutků. Jistě na tom součtu najdu celý svůj život, snad ne promarněný.
hodne dobry zamysleni. ja si myslim, aspon jak to chapu z bible, ze jednou tam doma v nebi nam Buh ty skutky spocita – a nemyslim to nijak negativne
mnohokrat se v evangeliich pise o odmenach, ktery v nebi dostaneme… na druhou stranu, chci tady na zemi zit tak, aby tady po mne na zemi neco zustalo, jestli mi rozumis… 
PS: jsem hodne zvedavej, co z toho designu nakonec vyleze a jak to tady „vytuníš“
Díky. Popravdě, design už je hotovej nějakej ten týden. Jen musím dopsat ještě asi 2 díly abych to měl kompletní a potom ho uveřejním
.
Snad nezapisují, to bych se musela hodně stydět… ale určitě se po nějaké době projeví, třeba i po smrti (až někdo šlápne na hřebík, který jsme do prkna zatloukla já).