Ježíš Kristus, ten, který toho tolik vytrpěl, byl ukřižován a zemřel. Zmíním pár odstavců z nějaké křížové cesty, třeba ze serveru pastorace.cz.
(záměrně jsem vybral bolestné pasáže)
První zastavení: Ježíš odsouzen – snáší pokoření, křivdy, výsměch..
Třetí: Ježíš padá pod křížem..
Deváté: Hrubostmi pobízejí Ježíše, aby vstal
Desáté: O všechno Ježíše obrali, zacházejí s ním hůř než se zločincem a on je stále tichý, odevzdaný, všeho se zříká.
Jedenácté: Ježíše přibíjejí na kříž. Přijímá dobrovolně i tuto zcela lidskou bolest.
Dvanácté: Ježíš umírá, lidé se rozešli, skončila podívaná.
Sami si můžete přečíst celou křížovou cestu. Snad při každém zastavení je možné Ježíše vnímat jako chudáka. Vždyť nic neudělal, je nevinen. Všichni se mu vysmívají, plivou mu do tváře a on se ani nebrání. A jak Ježíš končí? Přibit na kříži volá: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27, 46).. Ukřižovali i takového chudáka, který nekladl žádný odpor.
Ne! Ježíš nebyl žádný chudák
Možná, že v očích lidí, kteří hodnotí úspěch a vítězství podle majetku nebo podle jiných světských měřítek, se může zdát, že Ježíš chudák byl. Ne však věřícímu člověku. Ježíš byl ten největší bojovník víry – navždy. Ježíš svou vírou překonal smrt. Svou láskou nás očistil od hříchů a otevřel nám nebe. Máme díky němu možnost nebýt navěky zotročeni hříchem. A udělal toho pro nás svou smrtí ještě mnohem víc.. Tajemství kříže je obrovské a já jsem okusil zatím jen kapku, proto se nebudu snažit popisovat toto téma hlouběji. Co jsem si ale uvědomil je, že Ježíš byl bojovník – pro nás už asi nepředstavitelných měřítek ve všech směrech. V lásce, ve víře, v odpuštění… On pokořil vše. Když zvolal: „Dokonáno jest!“, věděl, že je vítězem! Bolest, smrt, hřích. To všechno překonal a vytrhl nás z vlády těchto mocností. Jak často můžeme slýchat – vykoupil nás a to doslova. Splatil za nás celý náš dluh a proto, když se proti nám postaví ďábel, můžeme říct: „Nemáš na mě žádné právo!“
Přeji každému dychtícímu člověku, aby o Velikonocích našel Ježíše. Aby pochopil, co pro něj a nás všechny udělal svou smrtí. Toužím po tom přijmout to, co pro nás vybojoval!
Děkuji Ti Ježíši!
(K tomuto článku mě inspirovala kniha od Alana Vincenta – 5 dimenzí kříže)
Jsem hledajícím člověkem. Šel jsem již mnohými cestami a každá ta z cest, po které jsem kráčel, mě dovedla do určitého bodu a na té křižovatce bylo pokaždé vycítěno potřeba změnit směr a jít dál. Myslím si, že člověk by měl jít až za náboženství. Dle mého mínění by se člověk neměl stát otrokem své víry. Nicméně každý člověk potřebuje jakýsi opěrný bod, o který se může opřít. Ať už je to víra v lásku, v Boha, v přírodu anebo i člověka. Ježíš Nazaretský, Ježíš, který se stal Kristem. Největší z bojovníků jací kdy chodili po této zemi. My všichni jsme válečníci ducha, naší zbraní je srdce a touha každého z nás být lepším člověkem. Tu touhu má v sobě zakódovanou každý, i sériový vrah i kdokoliv jiný. I když mnohé věci mi na křesťanství vadí, zejména církev, která si uzurpuje právo na jediného prostředníka mezi Bohem a člověkem, přesto se zamýšlím nad tím, jak mohu hovořit v neprospěch tohoto náboženství, když jsem se ani nesnažil pochopit jeho zásady. Jak mohu hovořit o Ježíšovi, když jsem se nesnažil následovat ho. Když se ponoříme celým svým srdcem bez jakýchkoliv předsudků do příběhu ukřižování, musíme vidět tu úžasnou sílu ducha, kterou Ježíš ukázal světu opravdovou lásku, pokoru a soucit dokonce i s těmi, kteří ho nepředstavitelně mučili a nakonec ho i ukřižovali. Jaká obrovská to musela být láska Toho, který se modlil dokonce i za ty, kteří mu způsobovali neskutečnou bolest. „Otče, odpusť jim, neboť nevědí co činí“ Dokážeme si vůbec představit takovou lásku? Srdce se mi pokaždé zaplaví slzami dojetím. Církev má mnoho chyb a měla je vždycky, ale nesmíme zapomínat, že církev tvoří lidé a lidé dělají chyby a na základě chyb se učí a vyvíjejí se. I když jsem člověk, který se nikdy nedal spoutat žádným náboženstvím, Ježíšova láska mě nikdy nepřestane dojímat. Vždy se budu snažit poznat Jeho srdce, přiblížit se ideálu, který je určitě následovánihodný. Omlouvám se, jestli můj příspěvek k tomuto článku jde tak trochu okolo něho, ale psal jsem tak, jak slova přicházela. Ježíš rozhodně není žádný chudák. Narodil se, aby zjevil své poselství lásky celému světu. Věděl, že ho zabijí a přesto šel na popraviště s jasnou myslí, se srdcem otevřeným, pokorně jako ten beránek nechal se vést na zabití. Pokaždé, když se ponořím do tajemství Jeho lásky, slzy zaplaví mé oči. Ježíš byl hrdina a veliký válečník světla, který prošel tímto údolím stínů a porazil samu smrt.
Ahoj, tvůj komentář mě velmi těší. Popisuješ přesně to, co já právě prožívám. Jak sám píšeš: Člověk by měl jít až za náboženství. Katolická víra nemá za svůj cíl sebe samu. Víra není to, čeho bychom měli dosáhnout, resp. není cílem ale pouze prostředkem. Víru máme pěstovat, bez ní těžko cokoliv.. ale není cílem. Cílem je podobat se Ježíši a dojít do nebe. Víra je pouze cestou k dokonalosti, ke Kristu. A přesně proto se ani nelze stát otrokem víry.
Rád souhlasím i dalším tvým výrokem: „Nicméně každý člověk potřebuje jakýsi opěrný bod, o který se může opřít.“, a já bych to ještě více pozvednul na to, že bez Boha nelze žít, tak abychom došli spásy. A právě jak opět sám píšeš.. touha být lepším člověkem. Sílu do našeho srdce nám dodá Kristus. Vždyť sv. přijímání je faktická hmotná a zároveň duchovní posila. (co víc mám psát, sám vidíš jak dokonale to všechno sedí..).
Církev má mnoho chyb ale opět musíš vycházet že cíl není církev. Cíl je Kristus. Církev je proto aby nás sdružovala, aby nás vybavila svátostmi – svátost smíření, manželství, sv přijímání…. Církev žije pro Krista.
Tvůj komentář perfektně vystihuje to, co se celý můj blog snaží říct. Snad bych ho i vydal jako samostatný článek.. Jediné co mě však zaráží je to, že přes všechny vědomosti a uvědomění si, které si napsal, nejsi věřící. Ježíš čeká na to, aby ti ukázal pravdu. Jako v Matrixu kdy nabízí Morpheus rozhodnutí ve formě dvou kapslí… Chceš pravdu, nebo iluzi?
Přeju Ti abys našel, poznal a skutečně zakusil! Vašek
AHoJ, rok po zveřejnění článku bych rád reagoval
. Malý Budha krásně napsal samotné jádro víry „Ježíš Nazaretský, Ježíš, který se stal Kristem.“ Tím Kristem, který je život sám, samotná jeho podstata-princip, to co nutí vše na planetě se projevovat a projevené jsou i věci, kterém nazýváme „mrtvé“. Jak ale může být mrtvé něco co existuje?! Vše co je, je živé, ve všem je život, v kameni, trávě… vše z jedné podstaty. To vše je Kristem, který je vším existujícím, protože ve všem existujícím je život. A Kristus je samozřejmě i v nás v lidech, je to naše Světlo které nám dává energii, sílu jít dál.
Co tedy dokázal Ježíš Nazaretský? Stal se Kristem!, samotnou podstatou života. Odhodil veškerou omezenost ega a Světlo svého Já nechal s Láskou porozumění prostoupit VŠÍM stvořeným a tím splynul s Kristem. V ten okamžik vše stvořené bylo jeho tělo, ne jen maso a kosti, které visely na kříži, ale i samotný kříž, hřeby, kameny, tráva, vše stvořené bez vyjímky. A on to vše přijal, bez podmínek. Bez podmínek přijal lidi, kteří mu působili bolest, i oni byli jím. To je ten aspekt Pravé Lásky – bezpodmínečnost, protože jen bezpodmínečná Láska nemá žádné hranice – neklade si sama hranice -, je dokonale svobodná, dokáže naplnit veškeré stvoření a je cestou ke Kristu. A Ježíš přesně tak Miloval všechny a všechno, Miloval samotnou Lásku, pro Pravou Lásku, které vše naplňuje.
Mohl Ježíš vůbec zemřít, když byl vším? To může říct jen ten, kdo jeho velikost omezuje pouze na velikost jeho těla z masa a krve. Vždyť jeho Duch prostoupil vším, co pro něj ve veškerém stvoření znamená ztráta těla? Pouze život v jiné formě bytí. V tomto stavu není umírání, pouze věčného života.
Ježíš tak ani nemohl jít do nebe nebo pekla, protože nezemřel. A kam tedy jdou všechny ty lidské duše po smrti?! Jdou do Detroitu. Promiňte ale přišlo mi to hrozně vtipné. Také dál žijí a nebe a peklo si každý okamžik svého života nosí ve svém nitru, stejně jako Krista. Žije-li člověk v Kristu nacházejí se v nebi, peklem pak trpí podle toho, jak moc se jeho egu povedlo jeho duši vzdálit od Krista.
A každý člověk si sám utváří své ego, své nebe, své peklo a svou cesta ke Kristu v naprosté svobodě a pouze podle svého rozhodnutí. Jaký je tedy pro nás přínos Ježíše z Nazaretu, Ježíše, který se stal Kristem? On nám ukázal Cestu. Je to náš učitel, náš vzor hodný následování. Ovšem tu cestu za nás nikdo neujde ani Ježíš Nazaretský, ani Buddha, ani Abrahám nebo Mojžíš. Každý si ji musí ujít sám, automatické vykoupení „Zemřel za naše hříchy (a my tak můžeme hřešit)“, „Vysvobodil nás (a my tak nemusíme dělat nic, resp. si můžeme dělat co chceme)“ se nekoná. Nejít tuto cestu, to je skutečným hříchem, hříchem, kdy hřešíme sami na sobě.
Zdravím,
). Četl jsem celý váš komentář ale ve druhém odstavci následující věty jsem se naprosto ztratil:
předem bych chtěl říci, že jsem římskokatolického vyznání což asi není z blogu patrné (to jsem si při vašem komentáři uvědomil a brzy to napravím
„Odhodil veškerou omezenost ega a Světlo svého Já nechal s Láskou porozumění prostoupit VŠÍM stvořeným a tím splynul s Kristem.“
Co myslíte: Světlem? Láskou porozumění? Splynutím s Kristem? Kdo je tedy vlastně Kristus?
Co vlastně je „světlo“ jeho já? Můžete mi to prosím nějak blíže vysvětlit? Jedná se o duši? Dále co to je láska porozumění psaná Vámi s velkým počátečním písmenem, tomu taktéž nerozumím? A nakonec bohužel nechápu jak mohl Ježíš Nazaretský zvaný Kristus splynou s Kristem? Byl ještě nějaký jiný Kristus nebo kdo to byl Kristus pakliže s ním splynul?
Jelikož jsem nepochopil již toto „nedostal jsem se dále“ přestože jsem četl komentář celý.
Kristus je označení pro mesiáše, je to Ježíšovo přízvisko ne jeho jméno. http://cs.wikipedia.org/wiki/Kristus Jakýkoliv jiný mesiáš může být označován za Krista, třeba Buddha. V mém příspěvku pak Krista (ne Ježíše!) definuji jako samotnou podstatu všeho bytí. V druhém pak mluvím o Ježíši, který jako člověk s touto podstatou všeho bytí dokázal splynout „Ježíš se stal Kristem“. Z toho je patrné, že ten kdo splyne se samotnou podstatou všeho nemůže si v sobě nést jakékoliv omezení, to jsou všechny ty slova s velkým písmenem, protože princielně naplňují vše. Toto je Světlo http://farnostvb.wz.cz/svatky/images/jesus.jpg paprsky Lásky, vycházejíce ze srdce jakožto jejího symbolu. Lásky naplňující vše stvořené. Lásky, kterou má každý z nás v sobě, protože v každém z nás je Kristus, stačí se k němu dostat. A to nám právě Ježíš dokázal tím, že se stal Kristem. Člověk (Ježíš) splynul se samotnou podstatou všeho bytí (Kristem). Může být něco víc?
Děkuji za bližší osvětlení. Pokud se nemýlím, shoduje se vaše víra (výše popsaná) s učením římskokatolické církve až na některé deformace, ve kterých, jak se mi zdá je vaše pojetí, v porovnání s učením římskokatolické církve, nelogicky složité.
V čem je složité?
Liší se v těch podstatných rozdílech, že Ježíše nepovažuji za nic jiného než člověka, kterým vždy byl a tak zemřel. Že dosáhl osvícení je věc jiná.
Ježíše nepovažuji za spasitele, vykupitele… pouze za učitele. Spasit a vykoupit se musí každý člověk sám a může k tomu použít cestu, kterou ukázal právě Ježíš.