
photo: Path by Cippalippa00 (deviantart.com)
Chvíli jdu tudy a chvíli zas tudy. Nemusím přeci jít stále stejnou cestou.. přesně tohle jsem si před několika lety říkal… Život je pestrý a názory se s naším věkem mění. To, pro co se rozhodneme v 16 letech za půl roku není to, pro co bychom se rozhodli za pár měsíců později. A stejně tak jsem postupoval já. S vědomím toho, že mé názory se mění a měnit budou sem žil život jaký jsem žil.
Pokračování článku
Život každého z nás doslova hýří problémy a překážkami. Občas se najde nějaký větší problém, který nás trápí a my se ho snažíme usilovně vyřešit.
Jelikož své vyznání nijak netajím a kde kdo ví, že jsem křesťan, nebo se jím snažím být, setkal jsem se několikrát se zvláštní myšlenkou. Nedokážu již přesně uvést konkrétní situaci, ale to vadit nebude, vytvořím nějakou smyšlenou pro demonstraci.
Není to tak dávno, co jsem byl na pohřbu jedné vzdálené příbuzné. Dobře si na to vzpomínám. Byla zima, hřbitov pokrytý sněhem. Na náhrobkách tu a tam plápolaly plamínky svic. Za tamním kostelem, pod obrovskými stromy jsme stáli. Všichni v černém, smutném rozpoložení, bez náznaku radosti. Foukal studený hvízdavý vítr. Farář odříkával obvyklé pohřební promluvy k lidem. Každý se klepal zimou.