Není to tak dávno, co jsem byl na pohřbu jedné vzdálené příbuzné. Dobře si na to vzpomínám. Byla zima, hřbitov pokrytý sněhem. Na náhrobkách tu a tam plápolaly plamínky svic. Za tamním kostelem, pod obrovskými stromy jsme stáli. Všichni v černém, smutném rozpoložení, bez náznaku radosti. Foukal studený hvízdavý vítr. Farář odříkával obvyklé pohřební promluvy k lidem. Každý se klepal zimou.
Pokračování článku