Blog věřícího

Utrpení, smutek, deprese. Poslední dobou se setkávám s mnoha lidmi, kteří tyto „záporné věci“ berou jako něco, co do života vůbec nepatří. A to podle mě není vůbec pravda. Všechny tyhle zápory jsou součástí normálního života. Vytvářejí v životě napětí a kontrast. Tím se život stává zajímavějším. Setkávám se totiž s určitým očekáváním, že život se má skládat ze zábavy, radosti, štěstí a také pohody. Když to tak není, je to špatně. Já si tohle ovšem nemyslím. Připomíná mi to reakce malých děti na západ Slunce. Křičí: „Mamí já chci sluníčko!“. Maminka však ví, že noc přijde. V důsledku vzato – ona ta noc musí přijít, kdyby totiž nepřišla, bylo by to nudné. Pořád jen den.. V jednom kuse denní světlo. Žádná změna. Stejně tak s radostí, pohodou… Proto si myslím, že je hloupost mít stále dobrou náladu. Hloupost, myslet si, že když trpíme, tak je to všechno špatně a že to tak být nemá.

Pokračování článku