Jízda městem
Jedete autem po silnicích obyčejného města. Koukáte na značky, aby jste neporušili nějaký předpis. Občas zastavíte na křižovatce, protože máte červenou nebo musíte dát přednost v jízdě. Když zaparkujete někde, kde se nesmí parkovat, dostanete pokutu. Aby jste ve městě nezabloudili a dorazili tam kam chcete, koukáte na ukazatele nebo informační tabule. Tyto předpisy, dopravní značení a celkový provoz ve městě mi připomíná obyčejný život s vírou. Každý člověk hledá pomyslné značky ve svém životě. Hledá směr, kterým se má vydat.

V čem mají výhodu věřící?
Bůh jim ukazuje směr. Ať už jim přidělí pomyslného policistu, který jim onen směr ukáže, nebo uzavře silnici vedoucí tam, kam by onen věřící jet/jít neměl. V životě nám ukazuje cestu nějaký známý nebo kamarád, přes kterého se projeví Boží moc. Řekne nám kupříkladu: „Ne, ten barák nekupuj“ a pomůže nám tak neudělat životní chybu. Silnicí číslo .. nejezděte, je zde uzavírka, hlásá církev. Ta nám také pomáhá v životě. Učí nás v mnoha případech už dopředu neudělat chybu. Na připodobnění dopravy ve městě se dá prakticky celá víra ukázat. I události jako křest – dostáváte řidičský průkaz aby jste vlastně mohli jet a ne jít pěšky ( daleko se asi nedostanete ). Jdete ke zpovědi – jako když jedete do servisu. Tam vám auto opraví, vymění olej.. K přijímání svátosti jdete stejně tak, jako pro benzín. Do rakve jako do vrakoviště. Přesto však, řidič – tj. duše – zůstává. Zkáze podlehne jen auto – tj. naše tělo.

Desatero a Bible.
Desatero přirovnám ke značkám typu – zákaz odbočení, zastavení, stání apod.. Pokud si někdo myslí o desateru, že jsou to zbytečné zákazy, tak ať si zkusí to samé praktikovat u zákazu zastavení. Když zákaz porušíte, dříve nebo později přijede odtahovka a dopadne to pro vás ne zcela dobře. Minimálně budete muset zaplatit nějakou tučnou pokutu. A negativní dopad to bude mít nejen pro vás. Stejně tak jako tímhle uškodíte sobě, uškodíte taktéž někomu jinému. Omezíte ho tím, že jste zastavili tam, kde se zastavit nesmí a tím jste blokovali jeho výjezd na silnici. Zmaříte v životě nějakou jeho příležitost svým přesvědčením. Takhle je to s mnoha přikázáními a zákazy ve víře. Problémem zůstává, že lidé nejsou schopni myslet natolik dopředu, aby desatero náležitě ocenili. Dokud nepřijde následek jejich chyby – porušení přikázání, ať už úmyslně nebo neúmyslně – do té doby si neuvědomí, že je to špatně.Bible. Když nám jsou tedy dávána znamení, jak poznáme co znamenají a jak se jimi máme řídit. Značky by byly k ničemu pokud bychom neznali jejich význam. Pro jejich vysvětlení jsou učebnice autoškoly. I nám Bůh dal takovou učebnici – Bibli. Je v ní vše co potřebujeme. Řekl bych – Bible – kniha moudrosti.

Takhle bych mohl pokračovat dále, pro demonstrac toi však stačí.

Vybral jsem jedno z 10 přikázání. Nesesmilníš. Počítám s tím, že si na tohle téma vyslechnu hodně kritiky od teenagerů a nejen od nich. Zasypou mě otázky typu: „Proč bych si neměl užívat? Jsem mladý a život je krátký. Tak proč bych si ten život neužil?“ Docela rád bych souhlasil, jenže následky nedodržování tohoto přikázání mě přesvědčili o opaku. Jsem přesvědčen o tom, že toto přikázání je dobré dodržovat.

Moje představa o tomto přikázání je zhruba taková:

Zdá se vám to tvrdé? Vůbec se nedivím. V dnešní době je to až „nepřirozené“. Snad to není ani normální. Teď je tedy čas, poukázat na pozitiva.

Bude jich pravděpodobně více než kolik jsem jich zde vypsal:

Našli by se zde ještě další pozitiva, ale ta už nejsou tak zřejmá. Uvedl bych zde kupříkladu – Sex jako posílení vztahu. Pokusím se to vysvětlit.

Když se stane sex základem pro „vztah“.
Když se dva lidé nejdříve sblíží sexuálně, myslím především sexuálně a jinak si nějak moc dobře nerozumí, je to už předem na rozpad. Může dojít na tzv. zkoušku někoho jiného. ( myslím nevěru ) Jeden z dvojice si jednoduše najde někoho hezčího / lepšího => podvádění, nevěra nebo rovnou rozchod. Samozřejmě nemusí dojít hned na tohle. Nebo na to nemusí dojít vůbec. I takové páry se přeci mohou milovat a láska jim může vydržet třeba na celý život. Stejně je tu však zcela logicky malé procento, že to bude šťastné a ne jen přechodné. Sázení na tělesnou lásku je tedy docela velký risk. Ostatně neznám moc lidí, kteří poslední dobou nemají dva nebo tři partnery do roka. Nejsem zrovna na tohlé téma zastáncem hesla – Změna je život.

Když je sex jen dalším stupněm vztahu.
Teď vezměme v potaz, že se dva lidé seznámí. Rozumí si spolu, dejme tomu, dva roky a rozhodnou se pro svatbu. Za ty dva roky života „jeden pro druhého“ se poznají natolik, že zkrátka ví, že se k sobě hodí nebo nehodí. Protože, když nejde ve vztahu o sex, je to úplně něco jiného, než na co může být leckterý člověk zvyklý. Není to už o tom, koupit partnerovi/ce krásný drahý dárek, jen proto, aby toho druhého odměnil/a sexem. ( Zní to jako kdybych znal všechny vztahy na světe. Jen uvádím nějaký příklad, možnost. Neříkám, že tak to je. I když mám pocit, že zrovna tohle je aktuální trend ) Oba si jsou jistí, že druhého zajímají nejen tělesně ale i svojí vlastní osobností. Že jsou pro sebe opravdu vhodní. Vyhovují si. Ať už v komunikaci, řešení problému, vzájemné podpory … Jen se nad tím na chvilku zamyslete. Není to krásné? Nemusí to být jen ve filmu, kde uvidíte, že lidem na sobě záleží.

Shrnu to. Když to, co jsem tu napsal logicky uvážíte. Dojde Vám, že přikázání jsou tu od toho, aby nám zajistila dobrý život. Jsou naprosto geniálně vymyšlena. Stejně tak jako příroda sama. Vždyť to všechno kolem nás dokonale funguje. Rozhlédněte se. Jen to, co se snažíme nějak ovlivnit a přetvořit, se rozbije. ( Globální oteplování,různé nemoci, alergie lidí a mnoho dalších problémů které zde dříve nebyly… stačí se podívat na nějaké zprávy a dozvíte se dost ). Když bylo všechno stvořeno, aby to dokonale fungovalo, tak asi i na těch přikázání něco bude.

PS: Vím, že jsem zrovna tenhle příklad neuvedl zrovna nejlépe, ale zkuste nad tím přemýšlet aniž byste byli předem rozhodnuti zda je přikázání dobré, nebo jen omezuje.