Proč se musí člověk, který chce jít za Bohem, odpoutat od tohohle světa. Odepřít si některé pozemské radosti. Jde do kláštera, aby ho nerušil svět okolo. Snaží se, nevidět jen sebe a možnosti pro svůj prospěch. Vnímají, co ostatní ani netuší.
Pokračování článku

Život je jako silnice? Jak jsem na takovou „hloupost“ přišel? Viděl jsem někde učebnici autoškoly. Vybavili se mi značky zákaz zastavení, přikázaný směr jízdy apod.. Ještě k tomu se mi připletla myšlenka žití a sestavil jsem, myslím že zajímavý pohled na víru.
Seděl jsem u piva a bavil se s kamarády. Dobrou náladu občas vystřídal náš hlasitý smích. Obyčejné posezení u piva. Nepsal bych o tomhle, kdyby se nic nestalo. Kamarádce, která seděla naproti mě přišla sms. Sotva ji dočetla, uviděl jsem, jak ji kane po tváři slza. Rozplakala se. Po chvilce jsme se všichni u stolu dozvěděli, že se jejímu příteli přihodila autonehoda. Všichni si uvědomili, že zábava právě skončila.
Každý kdo není věřící Vám asi řekne, že s vírou se pojí dlouhé seznamy omezení a přikázání. Něco se smí a něco se nesmí. Samé příkazy. Ano, souhlasím. Asi tak to na první pohled může působit. Kdo však pronikne o něco hlouběji, zjistí skutečnost, že právě tyto příkazy nám zaručují dobrý život. Je těžké hledat v omezení paradoxní přínos. Asi bude nejlepší, když se pokusím přiblížit Vám tuto skutečnost na nějakém konkrétním příkladu.