Šel jsem po odkvétající louce. Vzduchem létala semínka pampelišek. Některá letěla vzhůru, jiné se lehce snášela k zemi. Posadil jsem se na louku. Pozorování uvolňujících se semínek z jejich mateřské pampelišky mi připomnělo postoj mnoha lidí k životu na světě. Některá semínka se uvolnila hned jak mohla. Jen co semínka dozrála, chtěla pryč. Věděla, že je čeká dlouhá cesta a čím víc času ztratí vyčkáváním, tím méně příznivější podmínky budou mít ve svém novém životě. Ostatní semínka se držela své „maminky“ zuby nehty. Mohl foukat silný vítr – který byl pro semínka, která se už vydala na cestu, velmi příznivou okolností – ale ta, která byla ještě na pampelišce, se držela o to více. Semínka si myslela, že tu bude jejich mateřská pampeliška navždy.

Přesně tak je to s lidmi. Když zafouká, bojí se, aby se jim nic nestalo – nejsou připraveni na cestu dál ( neříkám, že každý věřící je vždy připraven na všechno – člověk je přeci jenom člověk ). Ovšem věřícího pokud postihnou nepříjemné události – spolehá o to více na Boha. Lidé, co vědí, že smrtí nic nekončí, se zařizují již dopředu. Snaží se, co nejrychleji a co nejvíce dospět ve víře, dostat se dál, vědět a znát. Vždyť každý se bojí neznáma. Pokud si však v Bibli přečteme, co nás čeká, čeho se můžeme bát? Vždyť jediný vládce všeho je s námi .) a to napořád. Smrt může přijít kdykoli a kdybychom nebyly připraveni, kde skončíme? Proto nelpěme a nedržme se tohoto světa jako kdyby znamenal vše. Jsme tu jen dočasně – stejně jako ta semínka na pampelišce. Pampeliška jednoho dne zvadne a pohltí ji zem. Stejně tak je to na světě. Jsme na něm jen na tak krátkou dobu. Naše cesty vedou dál.

Jízda městem
Jedete autem po silnicích obyčejného města. Koukáte na značky, aby jste neporušili nějaký předpis. Občas zastavíte na křižovatce, protože máte červenou nebo musíte dát přednost v jízdě. Když zaparkujete někde, kde se nesmí parkovat, dostanete pokutu. Aby jste ve městě nezabloudili a dorazili tam kam chcete, koukáte na ukazatele nebo informační tabule. Tyto předpisy, dopravní značení a celkový provoz ve městě mi připomíná obyčejný život s vírou. Každý člověk hledá pomyslné značky ve svém životě. Hledá směr, kterým se má vydat.

V čem mají výhodu věřící?
Bůh jim ukazuje směr. Ať už jim přidělí pomyslného policistu, který jim onen směr ukáže, nebo uzavře silnici vedoucí tam, kam by onen věřící jet/jít neměl. V životě nám ukazuje cestu nějaký známý nebo kamarád, přes kterého se projeví Boží moc. Řekne nám kupříkladu: „Ne, ten barák nekupuj“ a pomůže nám tak neudělat životní chybu. Silnicí číslo .. nejezděte, je zde uzavírka, hlásá církev. Ta nám také pomáhá v životě. Učí nás v mnoha případech už dopředu neudělat chybu. Na připodobnění dopravy ve městě se dá prakticky celá víra ukázat. I události jako křest – dostáváte řidičský průkaz aby jste vlastně mohli jet a ne jít pěšky ( daleko se asi nedostanete ). Jdete ke zpovědi – jako když jedete do servisu. Tam vám auto opraví, vymění olej.. K přijímání svátosti jdete stejně tak, jako pro benzín. Do rakve jako do vrakoviště. Přesto však, řidič – tj. duše – zůstává. Zkáze podlehne jen auto – tj. naše tělo.

Desatero a Bible.
Desatero přirovnám ke značkám typu – zákaz odbočení, zastavení, stání apod.. Pokud si někdo myslí o desateru, že jsou to zbytečné zákazy, tak ať si zkusí to samé praktikovat u zákazu zastavení. Když zákaz porušíte, dříve nebo později přijede odtahovka a dopadne to pro vás ne zcela dobře. Minimálně budete muset zaplatit nějakou tučnou pokutu. A negativní dopad to bude mít nejen pro vás. Stejně tak jako tímhle uškodíte sobě, uškodíte taktéž někomu jinému. Omezíte ho tím, že jste zastavili tam, kde se zastavit nesmí a tím jste blokovali jeho výjezd na silnici. Zmaříte v životě nějakou jeho příležitost svým přesvědčením. Takhle je to s mnoha přikázáními a zákazy ve víře. Problémem zůstává, že lidé nejsou schopni myslet natolik dopředu, aby desatero náležitě ocenili. Dokud nepřijde následek jejich chyby – porušení přikázání, ať už úmyslně nebo neúmyslně – do té doby si neuvědomí, že je to špatně.Bible. Když nám jsou tedy dávána znamení, jak poznáme co znamenají a jak se jimi máme řídit. Značky by byly k ničemu pokud bychom neznali jejich význam. Pro jejich vysvětlení jsou učebnice autoškoly. I nám Bůh dal takovou učebnici – Bibli. Je v ní vše co potřebujeme. Řekl bych – Bible – kniha moudrosti.

Takhle bych mohl pokračovat dále, pro demonstrac toi však stačí.