Při brouzdání po internetu jsem narazil na (mnou často navštěvovaném) blogu Pavla Králíčka na článek: Když se nechce psát – bojovat, nebo to vzdát?
( tento článek není mířený proti Pavlovi, jde o téma )
Kdo nečetl:
Článek pojednává o tzv. „krizi“, kterou prožívá asi každý bloger aneb když není o čem psát, nebo není nálada psát.. Co dělat? Článek odpovídá jasně: Psát. I když třeba není o čem. Pište, pište, pište. Samozřejmě nesdílím tento názor a proto píšu svůj článek.
Můj názor ve zkratce vyádřím větou: „Zbytečných slov je internet plný“. Chápu situaci tak, že blogování se stalo sportem. Nejde o obsah článku, který chce autor sdělit, ale o počet článků. Každý den mít co říct? Šílenství. Kdo z nás má hodnotné myšlenky, které chce sdělit ostatním? Občas každý z nás, ale má je někdo každý den? Ne, nemá. Kvalitní obsah se v hlavě nerodí každý den. Když se někdo snaží o „počet článků“, nemůže udržet kvalitu obsahu.
Boj proti nekvalitnímu obsahu?
Nemám rád, když navštívím nějaký blog, na kterém najdu samé nezajímavé informace. Vlastně můžu říct: „nenajdu informace“. Jsou to informace, o kterých ani sám autor neví, zda se o ně chce podělit s ostatními nebo nechce. Píše jen z nudy, nebo proto, aby na blogu něco bylo. K čemu tohle je? Když nemáte co říct, neříkejte nic. Až budete mít myšlenku, kterou chcete publikovat, pište.
Budete mít lepší pocit z jednoho dobrého článku, než z blogu plného nesmyslů
![]()
Nemám rád, když někdo plně nechápe mé myšlenky, ale budiž. Budu se snažit je vyjadřovat jasněji
.
„Každý den mít co říct? Šílenství.“ – Já mám každý den co říct, věř tomu
.
„Občas každý z nás, ale má je někdo každý den? Ne, nemá.“ – Není potřeba je mít každý den, stačí si zavést zápisník, kam budeš myšlenky zapisovat. Když jednoho dne žádná myšlenka na obzoru nebude, stačí si prohlédnout tento zápisník a hned je inspirace na světě.
Ve zbytku článku si pleteš pojmy „psát“ a „publikovat“
. Jestli pro Tebe znamená „napsat článek“ i jeho okamžitá publikace, pak pro mě ne. Články píšu „do foroty“ a vydávám je s několikadenním zpožděním, které zajistí „výstupní kontrolu kvality“.
Omlouvám se za mírně ostrý tón, ale už mě nebaví řešit pořád ty stejné problémy a nedorozumění
.
Jasně tohle chápu. Špatně jsem se vyádřil s psaním a publikováním, nerozlišoval jsem. Myslím si i přesto, co jsi napsal, že tohle nelze. Možná je to tím, že já se zaměřuju na poněkud „hlubší“ články. Pravda, že nemusíme publikovat jen takové, ale i obyčejné
>> Omlouvám se za mírně ostrý tón, ale už mě nebaví řešit pořád ty stejné problémy a nedorozumění
.
V tom případě je otázka, kde je problém
Protože nepíšu o svých názorech ani svých dnech, trvá někdy pekelně dlouho než mne napadne to, co chci. Opravdu je lepší pocit z dobrého článku, u kterého doufám, že si ho někdo přečte, než z toho mizerného, který by raději nikdo číst neměl.