Přijel jsem v pátek ze školy. Samozřejmě páteční únava = únava za celý týden. Přestože jsem spal cestou v autobuse, nezměnilo to nic na tom, že se mi stále zavírala víčka. Než jsem se dostal až domů, ještě se mi podařilo prochladnout. Doma jsem unavený a vysílený stihnul vypít horkou kávu a už byl čas jít na mši svatou. I po té kávě sem byl neskutečně unavený a chtělo se mi stále spát. „Půjdu na mši, když je v kostele sotva pár stupňů nad nulou? Ještě k tomu bych měl ministrovat ( sloužit před oltářem společně s knězem ) a také má být po mši křížová cesta, kterou bych četl. V tomhle stavu? Vždyť tam budu spát!“

Vše hovořilo proti. Řekl jsem: „Pane, obětuji Ti toto mé trápení a nechuť. Obětuji Ti to, za moji kamarádku. Prosím, veď ji a ochraňuj“

Co má Bůh společného s penězi?

Prakticky vůbec nic . Našeho Pána o všechno prosíme, ale nezdá se Vám trochu podivné, pořád jen prosit? Co třeba něco za to? Běžně, když něco chceme, koupíme si to – za peníze. Vezmeme si zboží a na oplátku dáme peníze. Boha prosíme, aby nám něco dal, něco zařídil. Co kdybychom platili? Obyčejné peníze si od nás nejspíš nevezme , za to nám však dal něco mnohem univerzálnějšího. Oběť. Můžeme mu obětovat. Svůj půst, svoje utrpení, svou bolest. Budu-li se za někoho modlit, spojím modlitbu ještě s postem, právě proto, abych měl co dát na oplátku, za Boží dary.

Inspirace

• Můžeme Bohu dát třeba svůj malý jednodenní půst od masa, nebo zřeknutí se čokolády. Jindy nebudeme třeba pár dní poslouchat hudbu.
• Další možností jsou samozřejmě dobré skutky „navíc“. Projevit aktivitu a někomu pomoci. Nebo udělat nějakou práci nezištně…

Cokoliv vás napadne, toho se můžete postit. Jde o to, odříkat si něco, co je pro nás příjemné a co postrádáme.

„Nejen prosby..“

PS: Na tu mši jsem šel. Před oltářem se mi už najednou spát nechtělo. Křížovou cestu jsem četl celou a domů jsem přišel s krásným pocitem překonané lenosti a posily svatým přijímaním.