..pokračování předchozího článku..

„Ať vám to anděl strážný vrátí!“, říkala ta babička. Odcházel jsem z pečovateláku a přemýšlel nad tím. „Co se mi asi přihodí, aby mi to mohl anděl vrátit?“. Za necelý týden to přišlo…

Doma jsme stavěli přístřešek a potřebovali jsme 1,5 metru dlouhou traverzu. Jel jsem se podívat do jednoho kovošrotu, jestli tam něco nenajdu. Přijel jsem, zaparkoval jsem. Vylezu z auta, zamykám a někdo na mě zavolá. Otočím se. Majitel. Domluvil jsem se s ním, že si mohu prohlédnout, co by se mi mohlo hodit. Strávil jsem nejméně hodinu obhlížením hromady železa. Když už jsem našel jednu traverzu, která by vyhovovala, zjistil jsem že je moc dlouhá a není ji jak uříznout. No co, zkusím to ještě jinde. Vracím se k autu a nestačím žasnout…

V duchu si říkám: „To není možné, to prostě není možné!“. Stalo se vám někdy, že jste zapomněli zamknout auto? Ano, asi stalo. Jenže ono nebylo jen odemčené! „Jsem ale blbec! Já jsem takovej blbec!“ Nevím jak se mi to podařilo, nechal jsem klíčky ve dveřích. Každému na očích! Auto nebylo nijak zajištěné a klíčky provokativně zapíchnuté ve dveřích! Hodinu jsem nebyl u auta, ani jsem na něj neviděl. Mohlo kolem něj projít alespoň 20 lidí. Ještě k tomu to bylo v místě, kde by to nikomu nepřipadalo divné, stačilo si jen sednout, nastartovat a odjet… Jakto, že tady moje auto ještě je? Zázrak nebo náhoda?

Hned poté, co jsem si přestal nadávat sem si vzpomněl na onu babičku, která mi před týdnem řekla: „Ať vám to anděl strážný vrátí!“

Chvála Tobě, Pane!

Přehled pokračování:

• Díl 1. Ať vám to anděl strážný vrátí!
• Díl 2. Vrátil mi to až až (právě čtete)
• Díl 3. Ujišťuje mě každý den