Velmi dlouho jsem už nepsal na tento blog. Především z důvodu, že jsem se připravoval na maturitu. Stále jen škola, škola, škola. Když už je konečně maturita úspěšně za mnou, chci se podělit o zkušenosti, které mi Bůh touto zkouškou dal

Přípravy na maturitu:

Příprava a (nebojím se to říct)  nakupování maturitních otázek od spolužáků. Všechno jsem si procházel, opakoval, učil se literaturu, dějiny výtvarné kultury.. snažil jsem se . Z hlediska víry to bylo opakování si veršů, že Bůh je stále s námi, že v naší slabosti se ukazuje Boží síla a jiné verše. Ty mi později velmi pomohly. V tomto čase (nejintenzivněji cca měsíc před maturitou) se ukázali tyto verše jako to jediné, co mi dává pokoj a klid. Samozřejmě hodně jsem se modlil, i mše svatá byla sloužena za moji cestu.

Rozhovory se ostatními maturanty:

Samozřejmě všichni spolužáci i ostatní přátelé, které čekala také maturita o ní hodně mluvili. Někdo byl naprosto klidný, jako například jeden z mých spolubydlících na internátě. Šel k maturitě s tím, že už dopředu věděl, že ji bezproblémů udělá i když má čtyřky. Jiní zase neopak neskutečně nervózní a vystrašení i přes to, že byli ti nejlepší ze třídy. A já? Já jsem říkal to, čemu jsem chtěl věřit a víceméně věřil: „Budu se snažit, budu se modli. S Boží pomocí není nic nemožného!“. A s tímhle tvrzením se maturita blížila a blížila..

Svaťák:

Svaťák jsem si vzal k srdci. Hodně jsem se učil a snažil. Dlouhé a nekonečné hodiny učení. Musím říct, že svaťák udělal hodně. Především v dějinách výtvarné kultury! Měl bych také zmínit, že mi hodně pomohl šikovný výrobek SPEED8 (bohužel dost drahý, ale s energetickými drinky nelze ani srovnat, mnohem lepší)! Stále jsem měl ale na paměti, že všechno je v Božích rukou. Že se sice snažím, ale nespasí mě ani mé učení, ani žádné podpůrné prostředky, i přesto jsem všechno stále svěřoval Bohu.

Dny maturity:

Celá moje třída maturovala ve třech dnech. Já jsem maturoval den druhý, tudíž jsem se mohl první den podívat, jak maturita probíhá, jaké jsou otázky, zkrátka paráda. První den odmaturovali všichni, kteří ten den byli zkoušeni. O to víc nervózní jsem byl a tak jsem se ptal sám sebe: „Opravdu věřím Bohu, že se o mě postará?“. Zaměřil jsem se na tuhle svou větu. Říkal jsem si: „Pořád chceš bejt věřící, tak buď věřící! Čteš si v Bibli o tom, jak se nemáš bát a máš se svěřit Bohu do rukou, tak to udělej konečně naplno!“. Odhodlal jsem se. Nedával jsem místo žádné zbytečné nervozitě, ničemu. „Pane, vidíš, že se snažím, prosím, pomoz mi!“

Maturuju:

Ráno nervózní. Modlitba přináší klid. Do naší čekárny maturantů jsem dorazil docela veselý. První předmět, technologie, s úsměvem. Jediný předmět, který jsem velmi dobře ovládal. S učiteli jsem si vyměnil pár úsměvů.. S Boží pomocí to byla hračka. První předmět za sebou.. Pomálu jsem pociťoval, jak mi Bůh žehná. Další předmět byla němčina a té jsem se bál. V předchozím ročníku mi hrozila na vysvědčení skoro čtyřka, což k maturitě opravdu lichotivé není. Asi nejobávanější předmět dopadnul nejlépe. S paní učitelkou jsem si promluvil o školství, naší škole, mém oboru a zaměstnání. Když jsem měl za sebou tenhle druhý předmět ze čtyř, už jsem se smál, protože jsem viděl, že s Bohem není nic nemožné. Už ve mě byla ta jistota, kterou Bůh dává. Třetí a čtvrtý předmět byly prakticky stejné. Od obou jsem odcházel s úsměvem! Musím uznat, že sem se sám divil, co jsem tam říkal a co jsem věděl. Pán se tam o mě postaral naprosto perfektně, nemám slov.

Po čtyřech teoretických předmětech jedna praktická zkouška. Jelikož jsem oborem grafik/designér, musel jsem obhajovat svou grafickou práci, na které jsem pracoval v několika posledních měsících. To byla taková Boží třešnička na dort. U obhajoby jsem se s celou komisí srdečně zasmál, bezproblémů obhájil, uspěl!

Moje posílení z maturity? S Bohem mizí naše obavy, náš strach. Uvědomil jsem si také, jak důležité je, být v těchto situacích plně a pevně rozhodnutý, jestli věřím Bohu, nebo se budu nesmyslně strachovat sám..? (tím narážím na předchozí článek o rozhodnutí jít s Bohem naplno, či nikoliv).

Doufám, že od teď už tento můj blog opět ožije a věřím, že o obsah nebude nouze. Začínám totiž podnikat, tak bude jistě dost příběhů, které budu moci prezentovat!

Na závěr mohu říct jen: Bohu díky, za pomoc, přízeň, pokoj!