Každý je zvláštní. Už od přírody nemůžou být ani dvojčata stejná. Každý je unikátní, ale i přes to dokážou být lidé v dnešní době stejní. Většina společnosti se podobně obléká, podobně mluví. Má někdy téměř stejné zájmy. Mladí poslouchají stejnou hudbu, staří u piva mluví o stejných záležitostech. Svět se prolíná, někde překrývá a nakonec se stejně pojuje do jednoho stejnorodého celku. Franta, Pepa i Vašek pijou Coca-Colu. Alice a Petra nosí stejné tričko … Nespočet shod.
Někteří lidé si tohle uvědomují. A tak mají potřebu odlišit se. Řešením je např. vlastní styl oblékaní, než jaký je standart pro zbylou masu lidí. Chtějí se vymanit z té obvyklosti. Z toho stereotypu. Odmítají být stejní. Chtějí být unikátní. Já je chápu: „Proč bych měl mít stejný život jako ostatní“. V očích druhého člověka můžu vypadat stejně jako dalších x lidí. Každý je jiný? A v čem? Většina přátel vás stejně zná sotva z poloviny.
Já nemám potřebu odlišovat se.
Mě totiž zná jediná důležitá osoba.
Mě zná Bůh.
Vždyť on zná moje jméno i přijmení. Ví přesně, kdo jsem. Co si právě teď myslím a co v tuhle chvíly prožívám ví jen on. Zná dokonale moji osobnost, pocity i nálady. Pro něj jsem jeden jediný unikátní člověk. Proč bych se měl tedy odlišovat ve společnosti, když už mě odlišuje On? Pro mě je to zbytečné 
. Mám ten krásný osvobozující pocit . Nemusím nikomu nic dokazovat, jestli jsem jiný, nebo nejsem jiný. Stejně to nikoho nezajímá… 
urcite souhlas. na druhou stranu je tady otazka globalizace, kdy mizi rozdily jednotlivych narodu a kultur. vsichni piji coca colu, jedi big mack, poslouchaji mainstreamovou hudbu a ziji konzumnim zivotem… a to je opravdu k zamysleni…
Člověk potřebuje někam patřit.. Sice je špatný jakýkoliv extrém, ale pokud jedinec nemá žádnou sociální skupinu, se kterou se může asociovat, tak je absolutně vykolejený a vyřazený z normálního života; proto si myslím že určitý důvod mainstreamu a unifikované kultury tady je.. Samozřejmě že nejlepší to je „ocamcaď pocamcaď“
.
Potřeba odlišit se patří k uvědomění si sebe sama. Tak nějak jako ,,Já jsem,, ,ale v lidském podání. Vidím to jako touhu vymanit se z masy, identifikovat se jako jedinec. Jééénomže to správné a jedině možné vymaněníse jde opravdu pouze skrze to, že nás zná a identifikuje Bůh. I kdyby jsme byli identičtí jako kloni,myslím vizuálně, tak v Božích očích jsme originální. Takové nás stvořil. Bůh je totiž ten největší kreativec v celým vesmíru. A jak asi hodnotí naše snahy vymanit se šedi masy… Myslím si, že je chápe. On každou sněhovou vločku stvořil originálně jinou a nás stvořil k obrazu svému. Proto máme tuhle touhu být jiní, úplně jiní než ostatní a to do té doby, než přijmeme to, že vlastně od začátku jiní jsme.
to nata: jo, presne jak pises!!! moc dobry komentar
No, v tomhle tak úplně nesouhlasím. Já obdivuji, když je někdo odišný, když „jde proti proudu“. To totiž moc lidí nedokáže, přizpůsobují se společnosti, protože je to jednodužší.
Myslím si to já, ale nikomu svůj názor nevnucuju:0))