V úterý jsem doprovázel mé dvě kamarádky. Šli jsme ulicí. Kamarádky se jako obvykle o nečem bavily. Za chvilku mě zasvětili do jejich tématu. Dozvěděl jsem se, že je řeč o příteli jedné z nich. Postupně ho tak probírali a probírali, až se začali smát. Našli si na něm nějakou tu jeho vlastnost, která jim připadala neuvěřitelně směšná. Samozřejmě, že připadala směšná jen jim. Pousmál jsem se tedy a poslouchal dál. Řeč přešla přes jejich pět dalších kamarádů, přičemž si dokázali na každém z nich najít něco směšného. Po nějakých 15 minutách procházky jsem tak začal přemýšlet, jestli jsou to jen ty dvě moje kamarádky, které se pořád někomu posmívají a nepřipadá jim to ani trošku hloupé, nebo jestli je to ve společnosti normální.

Neakceptuju totiž, že se musím za každou cenu smát, i kdyby to měla být sranda na účet někoho jiného. Nejdříve jsem si říkal, že holky pořád o nečem mluví, stále se něčemu smějí..( nic proti Vám, slečny! ) Jenže, má to háček. Nezdá se mi to správné. V důsledku naší zábavy a smíchu může někdo nemile trpět. Člověk, který bere ohledy na ostatní s tímhle určitě problém nemá. Jenže, kdo dnes bere ohledy na ostatní? Bereme na vědomí maximálně přátele a není ještě úplně jisté, jestli všechny. Ostatní lidé nás nazajímají. Proč na ně brát ohled? Bohužel, musím uznat že dokud se terčem zábavy a smíchu nestaneme my, nepřijde nám to hloupé.