V úterý jsem doprovázel mé dvě kamarádky. Šli jsme ulicí. Kamarádky se jako obvykle o nečem bavily. Za chvilku mě zasvětili do jejich tématu. Dozvěděl jsem se, že je řeč o příteli jedné z nich. Postupně ho tak probírali a probírali, až se začali smát. Našli si na něm nějakou tu jeho vlastnost, která jim připadala neuvěřitelně směšná. Samozřejmě, že připadala směšná jen jim. Pousmál jsem se tedy a poslouchal dál. Řeč přešla přes jejich pět dalších kamarádů, přičemž si dokázali na každém z nich najít něco směšného. Po nějakých 15 minutách procházky jsem tak začal přemýšlet, jestli jsou to jen ty dvě moje kamarádky, které se pořád někomu posmívají a nepřipadá jim to ani trošku hloupé, nebo jestli je to ve společnosti normální.
Neakceptuju totiž, že se musím za každou cenu smát, i kdyby to měla být sranda na účet někoho jiného. Nejdříve jsem si říkal, že holky pořád o nečem mluví, stále se něčemu smějí..( nic proti Vám, slečny! ) Jenže, má to háček. Nezdá se mi to správné. V důsledku naší zábavy a smíchu může někdo nemile trpět. Člověk, který bere ohledy na ostatní s tímhle určitě problém nemá. Jenže, kdo dnes bere ohledy na ostatní? Bereme na vědomí maximálně přátele a není ještě úplně jisté, jestli všechny. Ostatní lidé nás nazajímají. Proč na ně brát ohled? Bohužel, musím uznat že dokud se terčem zábavy a smíchu nestaneme my, nepřijde nám to hloupé.
Přemýšlíš tak trochu jako já.
Ale naneštěstí je toto chování v dnešním světě normální. Mrzí mě to, ale nic s tím neuděláme
Myslím, že se s tím něco udělat dá. Začít u sebe.
Když se nad sebou trošku zamyslím, najdu vždycky dost případů. kdy jsem mluvil o někom úplně zbytečně. Myslím, že se to dá trochu omezit, když se chce.
Souhlasím s druhým komentářem, začít u sebe, ale upřímně, ono to stejně nikdy nepřestane. Kéž by měl člověk vždycky to sebevědomí to s úsměvem přejít. Posmívání ve škole je dost hrozná věc, ale možná ještě horší je, když se vám posmívají rodiče. Znám to moc dobře, bohužel, a sebevědomí to podkope snad ještě víc než to „školní“. Jediná možnost je to nechat být nebo si z toho udělat legraci, ale neznám moc lidí včetně sebe, co by to dokázali. Škoda je, že posmívající si většinou vůbec neuvědomuje co dělá a důsledky.