Šel jsem městem. V hlavě se mi míhaly všechny činnosti dnešního dne. Uvažoval jsem o svém čase a o tom, kolik času dávám jednotlivým činnostem. Dále, jestli vše, co jsem ten den konal, mělo nějaký smysl nebo bylo k něčemu dobré. Nějak se všechno sešlo a já zjistil, že jedinou dobrou činností za celý den, byla modlitba. Půl hodina růžence. Říkám si: „Tolik lidí stihne za den tolik prospěšných a smysluplných činností a já jsem se stačil jen pomodlit?“. Proč jsem si svůj čas rozdělil tak hloupě? Stihnul jsem se jen pomodlit? Jediná činnost, kterou mohu počítat jako dobrou, za celý den.
Nedošlo mi to hned, ale teď už to vím. Nejdůležitější je, že jsem se pomodlil. Bylo by mi k ničemu, kdybych stihnul všechno, ale ne modlitbu! Kdybych dělal sebelepší práci, konal všechno možné. Nejdůležitější je udělat si čas na mého Pána, spojit se s ním, být s ním. Vždyť bez něj nejsem nic. Není to omluvou, ale uvědomení si důležitosti modlitby. Modlitba jako hlavní činnost dne.
Příště bych chtěl kromě modlitby stihnout více činností 
Ano, je lepší stihnout za den jen modlitbu, než stihnout všechno ostatní, ale modlitbu vynechat. To je základní pravidlo duchovního života.
Samozřejmě neplatí naprosto doslova, některé věci jsou naprosto naléhavé – třeba vyzvednout dítě ze školky prostě nemůžete „nestihnout“.
Ale skoro doslova to platí.
Tohle už mi přijde trošku přehnaný.. Mám k duchovnu poměrně blízko, svým způsobem se také „modlím“, ačkoliv mám trošku jinou víru (je přeci hrozně smutný když někdo nevěří vůbec ničemu), ale motlitba by měla být rovnocennou a vyrovnanou součástí dne, IMHO by se k ní nemělo upínat
Neupínáme se přece k modlitbě, ale k Bohu
. Modlitba je opravdu důležitá. Spojujeme se při ni s Bohem a to nás proměňuje, inspiruje a dává nám to sílu žít. A hlavně, každý den bychom měli děkovat. IMHO je za co děkovat 