„Ber to jako chlap!“ jsem si řekl, než jsem šel ke sv. zpovědi. Vyznej se ze všech svých chříchů, přiznej, co si udělal! Neomlouvej své činy, nesnaž se je zlehčovat. Udělal jsi, co jsi udělal. K takovému přístupu jsem konečně dospěl 
Nechci si hříchy omlouvat.
„Vždyť to nebylo pomlouvání, to bylo jenom…“
„To udělá každej..“
„Nemůžeš být bez chyby..“
Důvod, proč jsem zvolil tento přístup:
Stejně jako s poraněním na lidském těle.. Když ošetřím každou ránu, i bezvýznamné škrábnutí, vím, že se rány uzdraví. Pokud si ale řeknu: „To je jen škrábnutí, to se uzdraví samo..“. Může to samozřejmě dopadnout dobře i špatně. Rána se může zahojit a stejně tak můžu mít z bezvýznameného škrábnutí otravu krve.
Proto si nechci ani u zpovědi nic omlouvat. Radši se vyznám i z bezvýznamných náznaků hříchu, než abych v sobě hříchy omluvami podporoval.
Neměj strach, Bůh o tobě moc dobře ví. Spíše se to snaž napravit. myslím, že toto je velká chyba, zodpovědi, odpustky, to nic nevyřeší, hřích tím ze sebe nesmažeš. Ty se musíš napravit.
Admin: Komentář byl smazán. Vulgarita a urážky ostatních nejsou tolerovány.
Myslím,že zpověď je dobrá…člověk si uvědomí své hříchy i to, co by chtěl zlepšit. Je to taková očista, u které se člověk zbavuje svých hříchů a má snahu je napravit. Hlavní ale je brát se jako člověka a nedělat si těžkou hlavu z maličkostí…jsme lidé. Podle mě není důležité říct si – musím se napravit (pokud to nejsou těžké hříchy). Člověk ten hřích třeba udělá opět a to může vést k tomu, že se sám bude ponižovat a říkat si, co on neudělal za špatné věci. Důležité je říct si – chci se napravit, chci do této a této věci vložit více dobra…a to se z hlavy pokud spolupracuje s Bohem jen tak nevymaže…=o)
A to je právě to, v čem se asi nedohodneme.
Myslím, to, že když pujdu ke zpovědi, že si smažete všechny hříchy. Tak to prostě není. To si vymysleli katolíci, taková malá záchrana. Teď si ani nejsem jistý, jestli je to někde v Bibli. Myslím, že ne. Když ale půjdeš sama k Bohu, spíše něčeho docílíš. I když já bych asi slovo Bůh, nahradil slovy kolektivní mysl. No, vlastně, ono je jedno, jak to pojmenujeme, hlavní je, že se člověk dokáže polepšit. Doufám, že jsem se vyjádřil přesně.
v Bibli to je, v NZ Ježíš ustanovuje svátost smíření slovy k apoštolům: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
myslím, že zpovědí se hříchy „nemažou“, ale odpouští. to je mnohem víc. v odpuštění je zároveň přijetí tebe jakožto chybujícího člověka Bohem. neumím to vyjádřit, jak to cítím, tak zkouším naznačit.
Prosim te, jde o to jak si to co je na papire prevezmes A bud si 100% jisty ze si to Katolici uzpusobil(i) hodne podle sveho gusta.
Pro mě je sv. zpověď, kromě jiného také něco, díky čemu si uvědomuju, co jsem udělal a v čem se chci zlepšit. Nahlas při zpovědi říkám své hříchy. Sestavuju si ve vlastní mysli seznam hříchů. Mám tedy ujasněné „body“ kterých se chci zbavit. O to lépe se jich mohu zbavit, zlepšit se, nedělat je znovu a znovu.
En : Asi si mě trošku špatně pochopil.:o) Smazávají se jen hříchy, které už člověk udělal a kterých lituje. A právě proto, že si je uvědomuje a upřímně něčeho lituje, to jej vede k lepšímu směru. Slova, která se při zpovědi použijí, ať už nahlas nebo v mysli jsou jen pomůckou ale ne záchranou. Takže opravdu nejde o to jít za slovy, ale za Bohem.:o) Ale asi to neumím pořádně vysvětlit. Vašek už tu napsal své.:o)
měla bych dotaz ohledně toho, co řekla Renča: „Myslím,že zpověď je dobrá…člověk si uvědomí své hříchy …“
To si jako ty vaše hříchy uvědomíte až když si sednete do zpovědnice???
A dotaz na Vaška: Prosim tě, zajímalo by mě, jestli byste si dokázali uvědomit vaše hříchy i bez zpovědi? ty si až tam uvědomuješ že jsi zhřešil?
Beru sv. zpověd jako chvíli, ve kterou se na své hříchy a na to, že jsem zhřešil, maximálně koncentruju. To znamená, že si v té chvíli asi nejvíce uvědomuju, že jsem zhřešil. Takže sám za sebe můžu říct: ano, uvědomuju si své hříchy až ve zpovědnici. Až tam říkám, že je nechci udělat znovu.
Má víra je slabá. Potřebuji totiž ve zpovědnici mluvit s Bohem pomocí kněze. Potřebuji sám slyšet své hříchy. Když sám sebe poslouchám, jak říkám po šesté u zpovědi ten samý hřích, chci se napravit.
Vím, že Bůh vidí všechny mé skutky, ale kdybych to opravdu ctil, tak nehřeším vůbec, protože si řeknu: Bůh to vidí, tak přece nebudu hřešit abych ho tím nezarmoutil. Jenže já zapomínám a nevěřím, to si bohužel musím přiznat! Proto jdu ke zpovědi abych tam, při promluvě s Ním, opravdu litoval a znovu nabyl sílu a odhodlání nehřešit, vydržet alespoň chvilku čistý. Sv. zpověď mi dává možnost rozdělit život na maličké časové úseky ve kterých mohu vydržet čistý.
lullaby: Samozřejmě si své hříchy uvědomuju předem a právě proto se z nich vyzpovídávám. Ale to, že promlouvám k Bohu a tím se z nich vyzpovídám, to mě právě učí! vnést do určité věci a do mého srdce více dobra. Před Bohem člověk nic nezatají. A u zpovědi se učí nezatajovat si věci přes sebou samým a lépe se orientovat, co je dobré…Zpověď je taková pomůcka orientovat se lépe ve svém srdci a Bohu. Aspoň pro mě. Doufám, že je to aspoň trošku srozumitelné.:o)
Navíc já můžu za sebe říct, že víru jakoby teprve poznávám…takže nemám ani takové možnosti a zkušenosti jako jiní. Aspoň teď. A navíc všichn křesťané neberou svoji víru stejně…takže nejde se zeptat otázkou typu jak VY to vnímáte atd. jednoho člověka…:oP
Zpověď… hřích… Doufám, že Ti nebude vadit, pokud tato slova nahradím „ujasnit si myšlenky“ a chyba. Na první dvě jsem částečně alergický, neboť v nich vidím pravděpodobně něco jiného…
Nejpodstatnější věcí je uvědomit si co chceš a co je/bylo špatně. Proč o tom musí vědět další osoba? Opravdu uznáváš organizovanou církev jako prostředníka mezi Tebou a Tvým Bohem? Je vůbec nějaký prostředník třeba?
A co se týče chyb, které jsi udělal… Já osobně vnímám chyby jako nesmírně důležitou věc, která Tě posouvá dál. Nesnaž se jich „zbavit“ a vymazat je z historie. Staly se a co má být? Svět se nezboří. Ber to jako nutnou protilátku pro chyby příští…
Hezké odpoledne,
PHATE
Držím ti palce Vašku, abys svou víru ve Svátost smíření dále prohluboval a pracoval na sobě. Myslím si, že je to hodně důležité. Vždycky prosím Boha aby mi on sám ukázal v mém životě chvíle, kdy jsem se proti němu provinila svým chováním a také svým myšlením. Přiznám se že mi to trvá delší dobu než se připravím, zkusím si najít chvilky ztišení a vnoření se do svého nitra. Ale ten výsedek stojí za to, protože největší hříchy mi najednou vyplavou na povrch, jsou to většinou věci, které by někteří lidé ani nepovažovali za hřích, ale Bůh ano. A někdy je to opravdu drsné pohlédnutí do zrcadla. Největší hříchy si ukrýváme hluboko v duši, snažíme se je ukrýt sami před sebou i před Bohem.
Lidi se hodně často vymlouvají a nejsou si schopni přiznat to, že udělali chybu. Je třeba si uvědomit, že chyby nás posouvají dál a ukazují jak to, či ono asi nepůjde
. Když to člověk pochopí, hned je šťastnější.