Šel jsem zrovna ze supermarketu. V jedné ruce balík pití, ve druhé igelitová taška s nákupem. Cesta z obchoďáku mi trvá běžně 3 minuty. Tentokrát se mi to trošku protáhlo. Po cestě sem potkal stařičkou babičku nesoucí tašku s nákupem. Ušla sotva dva metry a musela tašku s nákupem položit a chvilku si odpočinout. Vzbudilo to ve mě takový soucit, že jsem neváhal a zeptal jsem se, jestli ji mohu pomoct. Za chvilku jsme už šli spolu. Nesl jsem její tašku s nákupem a ona se na mě po každých 50 metrech usmála. Cestu, která by mě samotnému běžně trvala 3 minuty, jsme společně urazily asi za 18 minut. Kdyby si nesla svůj nákup, tak by ji taková cesta trvala dobrých 45 minut. Opravdu rád jsem ji pomohl. Nákup jsem ji donesl až před dveře jejího pokoje v místním pečovateláku. Už sem se chystal rozloučit, když řekla: „Co já vám za to dám? Vy jste tak hodný..“ Říkám: „To nic, to nechte. Já vám rád pomohl.“ Stačil mi její úsměv, jak je šťastná, že ji někdo pomohl. Chvíli přemýšlela a nakonec řekla: „Já se za vás pomodlím. Ať vám to anděl strážný vrátí!“…

Přehled pokračování:

• Díl 1. Ať vám to anděl strážný vrátí! (právě čtete)
• Díl 2. Vrátil mi to až až
• Díl 3. Ujišťuje mě každý den