„Klidně půjdu svým názorem proti všem a všemu!“
Silácká řeč 
. To mě tehdy přesvědčoval kolektiv vrstevníků o jejich pravdě. Nejsem si 100% jistý, zda jsem měl tehdy pravdu, ale potřeboval jsem si vyzkoušet jaké to je, být neústupný a co to sebou přináší.
. To mě tehdy přesvědčoval kolektiv vrstevníků o jejich pravdě. Nejsem si 100% jistý, zda jsem měl tehdy pravdu, ale potřeboval jsem si vyzkoušet jaké to je, být neústupný a co to sebou přináší.Potýkám se často s otázkou, zda mám ustoupit nebo nemám. Má vůbec smysl situace takhle „hrotit“? Myslím si, že ano. Ne proto, aby byla konverzace živější, ale kvůli sobě – kvůli vlastním hodnotám. Já osobně například nemůžu ustoupit, když mě někdo přesvědčuje, že rodina musí být u každého člověka na 1.místě. Já i moje rodina se snažíme mít na 1.místě Boha a na druhém sebe navzájem. V takovéhle situaci nemůžu ustoupit, ve smyslu odkývat dotyčnému, že je potřeba mít na 1.místě rodinu. Akceptuju to, jako jeho názor, ale nepřijmu jej. To ostatně není nic špatného, nenechat se přesvědčit.
Je těžké jít proti všem a všemu. Už samotná představa znejistí vaši pravdu a vaše přesvědčení o dané situaci. Je potřeba si stále ověřovat a přemýšlet nad svou pravdou/názorem. Nejen říct si – jdu na konec světa a prostě jít, i když vás budou ostatní přemlouvat, že Země je kulatá 
. Musíme přehodnocovat a ujišťovat se o správnosti našich myšlenek. Nevzepřít se jen tak, nesmyslně a říkat si, všichni ostatní jdou špatně. Díky tomu jsou náboženští fanatikové, kteří si na začátku své víry mysleli a měli nejspíše i pravdu, že oni jdou správnou cestou a všichni o statní špatnou. Jejich přesvědčení jim od začátku zůstalo, ale jejich myšlenky, které prosazují za čas, už mohou být mylné – jenže ten omyl překryje přesvědčení a oni to nepoznají. Stále být otevřený kritice a konfrontovat ji s vlastími myšlenkami. Jedna věc je rozumný výsledek přemýšlení a druhá věc je fanatismus. Odhodlání a kuráž nejsou sami o sobě špatné vlastnosti, jen musíme pečlivě zvažovat, kdy jim necháme volný průchod.
. Musíme přehodnocovat a ujišťovat se o správnosti našich myšlenek. Nevzepřít se jen tak, nesmyslně a říkat si, všichni ostatní jdou špatně. Díky tomu jsou náboženští fanatikové, kteří si na začátku své víry mysleli a měli nejspíše i pravdu, že oni jdou správnou cestou a všichni o statní špatnou. Jejich přesvědčení jim od začátku zůstalo, ale jejich myšlenky, které prosazují za čas, už mohou být mylné – jenže ten omyl překryje přesvědčení a oni to nepoznají. Stále být otevřený kritice a konfrontovat ji s vlastími myšlenkami. Jedna věc je rozumný výsledek přemýšlení a druhá věc je fanatismus. Odhodlání a kuráž nejsou sami o sobě špatné vlastnosti, jen musíme pečlivě zvažovat, kdy jim necháme volný průchod.Když už uznáme, že je naše myšlenka správná, nastupuje obrana. Je to jako válka. Musíme jako obránce udržet veškerý útok a zlobu ostatních, že s nimi nesouhlasíme. Musíme jít proti proudu. Všichni lidé, kteří bojují za dobro a mír, všichni, kteří prosazují dobrou věc mají můj RESPEKT! Udivují mě svou odhodlaností. I kdyby měli být sami v celé společnosti, jdou za svým cílem. Mám na mysli kupříkladu svaté. Někdo řekne, že to byli blázni. Já si budu stát za tím, že to byli jediní, kdo měli svého času pravdu a mají ji dodnes. Nevzdali se jí, ani když byli mučeni. Já vím, je to tenká hranice, mezi šílenstvím a hrdinstvím.
Je také důležité nebýt sám. Musíte mít přátele s podobnými názory, jinak nevydržíte. A samozřejmě nezapomínat na modlitbu.
Ano, je to tak.. Mezi hrdinstvím a šílenstvím je tenká hranice. – tahle věta se mi líbí.. To samé jako samotný Ježíš, ačkoliv jsem zapřisáhlý ateista, tak musím uznat že na svou dobu to byl neobyčejně chytrý člověk (a bohužel za to zaplatil, jako x dalších)..