Mnoho lidí nosí různé doplňky, co se módního vzezření týče. Zdobí se šperky, líčí se, zkrášlují se. Všichni chtějí být lepší a hezčí. Chtějí se líbit. Téměř jediné, co dnešní svět zná, jsou hmatatelné krásy. Diamanty, drahé náramky, náhrdelníky, prsteny, to vše zlepšuje naše vzezření a chvíle strávené s námi, ale neschází nám ještě něco? Něco na „potom“? Všechny šperky, co na sobě máme většinou fungují skvěle. Když máte v prstenu zasazený diamant, už to o vás něco říká. Shledáváme, že není špatné – zdobit se.

Upoutat někoho zvládneme materiálními ozdobami. Jenomže jak u sebe někoho udržet? Většinou pomáhají peníze, bohužel. Jsou však ještě jiné „ozdoby“, které vycházejí z jedné jediné, z té hlavní. Vychází z Boha – jedině on nás může dokonale krášlit, on je naší hlavní ozdobou.

Co může být ve tmě krásné? Světlo.
Tak jako Bůh v nás.

Z Boha vycházejí ty pravé ozdoby – láska, pokora, odpuštění, přejícnost atd.. Tyto naše potenciální ctnosti dokáží udržet lidi kolem nás. Nepotřebujete jim dávat peníze, aby stáli při nás. Mluvím tu o lidských hodnotách. Koneckonců tohle může konstatovat i nevěřící, že pravým šperkem jsou dobré lidské vlastnosti, které přidávají na hodnotě.

Můj postoj k šperkům?
Nevidím v tom nic špatného, pokud někdo neprodá kvůli diamantu vlastní rodinu . Sám nosím na krku stříbrný vykládaný kříž. „Vždyť je tím jediným, co mě opravdu zdobí!“