Včera přišli do kostela na mši svatou nějaké děti. Podle jejich oblečení soudě, nebyly z bohatých rodin. Divil jsem se, co je mohlo přitáhnout do kostela, že se odvážili přijít na mši sv. a zůstat po celou dobu jejího trvání. Během jinak poklidné mše sv. jsem je párkrát zaslechnul, že zrovna neseděli úplně klidně 
( děti přece nesedí nikdy klidně ). Za chvíli byla mše sv. u konce. Pokřižoval jsem se a dal se na odchod. Spolu se mnou odcházeli samozřejmě další lidé. Na schodech z kostela stáli ještě ty děti. Prohlíželi si od kostelních dveří výzdobu a vlastně i celý kostel. Mezitím přišli nějaké babičky až k nim a začali jim něco říkat. Když jsem se dostal blíž, zjistil jsem, že jim nic neříkají, ale přímo jim nadávají. Že jsou zlobivé a že jestli ještě jednou budou zlobit, že dostanou na zadek.. „Běda Vám děti, jestli ještě budete zlobit“.. Zamyslel jsem se. Jak máme být zadobře s ostatními? A jak máme hlásat Krista, když v srdci vůbec žádnou lásku nemáme? Takhle kdybych přišel poprvé do kostela – nikdy se ze mě křesťan nestane. Ten studený přístup. Žádná láska, jen vyhrožování trestem. V tu chvíli to zapůsobilo tak studeně a hrubě. Kdybych já byl to dítě, už bych se v kostele nikdy ani neukázal. Proč máme my, láskyplní křesťani, takovýhle přístup k potencionálním Božím ovečkám? Opět se stydím. Odháníme děti od Krista ..
nerika v evangeliich kristus neco jineho? nechte ditek prijit ke mne… nebo mame nejaky spatny preklad? ony stare babicky to asi hold chapou jinak… skoda.
Jjo…souhlas jako hrom! Dosaďme si místo „dětí“ do příběhu třeba „vlasaté máničky z 60. a 70. let“ nebo „rozčepýřené pankáče let osmdesátých“ a máme to stejný… vždycky jde o slovo a skutek MILOSTI a nikoli o to, jak někoho zpacifikovat a donutit dodržovat ZÁKON. Jinak by se fakt ke Kristu přes „církevnické hradby“ nikdo nedostal. Díky Bohu, že On se však „smilovává, nad kým se smilovává, a slitovává se, nad kým se slitovává“…
a jakpak jsi vašku reagoval…když jsi slyšel jak ta paní na ty děti řve? Podle předpokladů asi nijak, že?
Jo joo, babičky, aneb věčné téma – jsou jako ženské – s nimi to nejde a bez nich také ne. Na druhou stranu, kdo by se staral o ty kostely? Kdo by sekal trávu a uklízel ve vnitřních prostorách? Staré babičky novým kouskům hold nenaučíš…
Řekl jsem nahlas: „Kdybych byl já to dítě, tak už se tu nikdy neukážu“. Nevím proč věřící odhání jiné potencionální věřící.. :/ Jak řekla Daggie: „církevnické hradby“.